Hlavní město Havanu či o Santiago de Cuba je důležitý přístav. Ve zdejší pevnosti Morro mají i velmi zajímavé muzeum - muzeum pirátství. Obzvláště pro nás suchozemce je to atrakce velmi lákavá a zajímavá. Karibské moře bylo po celé 16. a 17. století pro piráty a nejrůznější námořní lupiče skutečným "Naším mořem" - "Mare nostrum". Námořní lupiči zde přepadali nejen obchodní lodě, ale čas od času se odvažovali i k útokům na samotné karibské přístavy.
V odlehlých koutech Karibiku poté vzniklo několik pirátských "států" - fakticky velmi dobře organizovaných obchodních osad. Takovéto osady jako např. Port Royal na Jamajce (jeho slávu ukončilo až zemětřesení a obrovská vlna tsunami 7. června 1692) maximálně těžily z řevnivosti evropských států bojujících o zdejší území a obchod. Největší díl z karibské oblasti ovládlo Španělsko a jeho četní nepřátelé - Angličané, Francouzi, Portugalci, Holanďané, ale i Dánové a Švédové se při poškozování španělského obchodu nerozpakovali sáhnout i po pirátství. Vlastní korzárskou loď dokonce vystrojil i významný český pobělohorský exulant Augustin Heřman, který se nakonec stal váženým a bohatým osadníkem v severoamerickém Marylandu.
Většina z romantikou opředených pirátů tak byla hlavně tzv. korzáry - soukromníky najatými jednotlivými bojujícími státy k ničení námořního obchodu protivníka. Jen málo kdo, tak byl skutečně nezávislým "pirátem" bojujícím na vlastní pěst.
Kubánské vody, kde se formovaly španělské konvoje vezoucí do Evropy koření, zlato, stříbro a další luxusní zboží (mj. i z asijských Filipín) proto odjakživa lákaly téměř všechny pirátské lodě operující v této bohaté a také neklidné oblasti.
Definitivní konec pirátství v Karibiku nastal teprve až kolem roku 1830, kdy mezi evropskými státy dočasně panoval mír (už od roku 1815) a zbytek pirátů bojujících na vlastní pěst byl brzy zcela potlačen